Senzorická integrace

Senzorická integrace je terapie pro děti s poruchami učení, dětí se smyslovým postižením, autistických dětí a dětí s DMO (dětská mozová obrna).

"Senzorická integrace je proces, díky kterému mozek získává informace ze všech smyslů, rozpoznává je, interpretuje, navzájem integruje s dřívějšími zkušenostmi a odpovídá adekvátní reakcí." Ayres.

Učení se uskutečňuje pomocí smyslů a bez informací přicházejících do CNS by nebylo možné se vyvíjet a učit se. Tento proces začíná prenatálně v děloze a probíhá až do konce předškolního věku. S rozvojem senzorické integrace souvisí komplexní fungování člověka.

Potřebujeme zdravý hmat, rovnováhu, propriocepci, čich, chuť, zrak a sluch. Tím vším nám do mozku přicházejí zprávy. Podle kvality vstupu a přenosu těchto zpráv je mozek schopen či neschopen zprávu zpracovat a reagovat na ni. To se potom odrazí např. na naší schopnosti vnímat sám sebe, cítit tělo a koordinovat, zvládat rovnováhu, rozlišovat strany, pozorovat, koncentrovat se, přizpůsobit okolnostem držení a reakce těla, kontrolovat pohyby očí.

Jednoduché příklady:

Když něco nevidím, nedokážu se tomu vyhnout. Když něco vidím špatně, např. si myslím, že to co vidím je červený míč. Ve skutečnosti je to červené jablíčko a tak mne nenapadne vzít ho do ruky a dát si ho do pusy. Tak nezjistím a nezkusím další věci jako je rukou si podat jídlo, dát ho do pusy, ochutnat ho a sníst ho-najíst se. Nemám pak zkušenost a to vede k omezení vývoje i k omezení mých schopností postarat se sám o sebe.

To samé se děje při problémech s chutí, čichem, sluchem, rovnováhou, hmatem.

Každý z nás zná situaci, že pokud dá ruku na rozžhavená kamna, pocítí teplo a odtáhne ruku. Zdravý hmat = zdravý vstup, zdravý mozek zpracuje kvalitní informaci + někdy už má zkušenost, vyšle varování a vy odtáhnete ruku = zdravá přiměřená reakce. Při poruše hmatu se spálíte mnohem víc a častěji, nebo reagujete nepřiměřeně, neadekvátně dané situaci.

Každý z nás už někdy bez kontroly zraku hledal v tašce klíče. Nepotřebujete je vidět, protože víte jak vypadají. Poznali by jste je mezi 10 jinými věcmi. Takže pokud vše funguje jak má, jste schopni v přeplněné tašce bez kontroly zrakem najít klíče a rozeznat je pomocí hmatu od jiných předmětů. Pokud je delší dobu nemůžete najít pomocí hmatu, pomůžete si pomocí sluchu - taškou zatřesete a slyšíte jejich originální zvuk. Když je nejste nadále schopni najít, prohledáte tašku zrakem. Použijete různé smysly k tomu, aby jste je našli. Když některý ze smyslů nefunguje, omezuje - limituje vás to v běžném životě. Pokud by šlo o hru, prohrály by jste.

Projevy deficitu SI můžou být strach ze skákání, houpání, doteku, zvuku, světla. U některých dětí se deficit projevuje jako problém s učením, problémy sluchově-řečové, gravitační nejistota, porucha pohybové koordinace, porucha chování, emocionální poruchy. Rodiče udávají hyper nebo hypoaktivitu, poruchy učení, koncentrace, poruchu vnímání prostoru a směru, chování, řeči, problémy v kontaktu s ostatními, se čtením a psaním, nízké sebevědomí atd.

Vyšetření SI se dělá pomocí různých testů.

Terapie se odvodí od nálezu, projevu dítěte a stanoveného cíle.